nav line

PSD2 - otvírání dveří pro nové finanční služby

PSD2 – další pro-zákaznicky orientované nařízení EU, tentokrát ze světa finančních služeb.

Jak jsme avizovali již v minulém díle, dnešním článkem trochu odběhneme od možných cest a postupů jak zákazníka pochopit a případně jej získat na svou stranu. I přesto nás ale jeho pohled bude velice zajímat, jelikož se budeme věnovat dalšímu velmi pro-zákaznicky orientovanému nařízení Evropské Unie - Revidované směrnici EU o platebních službách č. 2015/2366 (jež je účinná již od 13. ledna tohoto roku), známější pod zkratkou PSD2 (Revised Payment Service Directive).

Zákazník je totiž středobodem motivace této směrnice, která usiluje o harmonizaci napříč finančním sektorem a jeho otevření novým hráčům tak, aby benefitovali právě klienti finančních institucí - čili prakticky úplně všichni. V následujících několika odstavcích si shrneme, na co se tedy banky musely připravit a také na nové služby, které díky této směrnici přicházejí na trh a kam se mohou ještě dále ubírat. Stejně tak si osvětlíme několik zkratek, kterých je PSD2 plné.

Otevírání dveří

Již v roce 1994 měl prohlásit Bill Gates větu, že zatímco bankovnictví je zapotřebí, banky nikoliv ("Banking is necessary, banks are not"). Toto je samozřejmě do velké míry i v blízké budoucnosti stále nepředstavitelné a nemožné, nicméně právě díky PSD2 se musí banky více otevřít okolnímu světu a vpustit tak na trh nové instituce, které mohou začít přebírat částečně nejen jejich roli. V dnešní době mají totiž například online platby pod kontrolou převážně karetní společnosti, přes které provádíme všechny operace. Během standardního scénáře online nákupu uživatel vždy po potvrzení objednávky přechází na bezpečný formulář, kde vyplní údaje o platební kartě a právě skrze tyto údaje využije možnosti uhradit potřebnou částku okamžitě. Rizika spojená s případnými podvodnými operacemi a jejich likvidací pak nesou jejich poskytovatelé.

U této cesty je možné již dnes využít funkcí webových prohlížečů pro zapamatování vložených údajů, případně možnosti uložit karetní údaje, které nabízejí některé platební brány. V okamžiku zvolení úhrady platební kartou je ale nutné projít tzv. dvoufaktorovou autentizací (tj. využití dvou různých způsobů potvrzení identity, nejčastěji se pak užívá kombinace údajů vložených do prohlížeče a dočasného kódu zaslaného SMS zprávou). Tento přístup se nazývá "silnou autentizací", která má zaručit větší bezpečnost uživatele v online prostředí a je také jedním z nosných bodů PSD2, čili jej nebude možné úplně vyřadit ze hry. To však neznamená, že bychom museli nutně u každé platby lovit telefon z kapsy.

Nakupování ve světě PSD2 totiž bude nabízet možnost obchodníkovi přistoupit napřímo k našemu účtu a provést potřebnou transakci. Představte si, že budeme nakupovat na internetu, opět schválíme objednávku a zvolíme možnost online platby. Přesměrování tentokrát ale neproběhne na platební bránu, kam bychom vpisovali karetní údaje, ale budeme přesměrováni na rozhraní internetového bankovnictví k našemu účtu. Přímo v něm udělíme souhlas pro obchodníkův přístup a možnost vykonávat transakce, které zadáme a platba proběhne (zde opět při udělování souhlasu se dá očekávat SMSka). Na první pohled zde nejde o dramatickou změnu, podstatný je ale fakt, že tento souhlas budeme moci dát pouze jednou a při každé další návštěvě u daného obchodníka (např. Amazon, Mall.cz, eBay) už budou platby probíhat automaticky. Dramatickou změnou je také eliminace prostředníka v podobě karetní společnosti, která si z každé provedené operace bere své malé procento. Role těchto společností v online nákupním procesu tedy dramaticky klesne.

Komunikace mezi bankami a okolním světem bude probíhat pomocí veřejných API (Application Programming Interface - rozhraní umožňující komunikaci s aplikacemi), která budou vystavovat registrovaným institucím možné pokyny pro operace nad bankovními účty. API tedy nebude možné volat z jakéhokoli náhodného místa na internetu, ale bude se vždy muset jednat o jasně rozpoznaný zdroj takovýchto požadavků - zákazníci bank se tedy nemusí obávat o svou bezpečnost. Tento princip se pak nazývá XS2A, neboli "access to account". Samotná definice standardů pro API je pak ve správě EBA (European Banking Authority, Evropský orgán pro bankovnictví), který vydává regulatorní technické standardy (RTS, Regulatory Technical Standards) tak, aby komunikace směrem do a z bank udržovala jistou štábní kulturu. Je pak více než chvályhodné, že jedním z leaderů z pohledu otevřenosti je Česká spořitelna (dle průzkumu Innopay, viz https://www.innopay.com/blog/innopay-open-banking-monitor-who-are-the-masters-in-openness/).

Nové role na trhu 

Nabízí se tedy otázka, kdo bude moci podobné operace provádět a v jakém rozsahu? PSD2 pak definuje tři základní entity, které se popsaného procesu dotýkají (ano, další zkratky...). První z nich je PISP, neboli Poskytovatel služeb platební iniciace (Payment Initiation Service Provider) - lidskou řečí ten, kdo chce vydat příkaz k platbě. Ve výše uvedeném příkladu se jedná právě např. o e-shop, ve kterém si chceme koupit třeba nové oblečení. Takovýto PISP ale potřebuje protistranu, od které bude právě žádat peníze pro úhradu.

Zde přichází na řadu další zkratka - ASPSP, neboli Poskytovatel platebních služeb (Account Servicing Payment Service Provider). ASPSP musí být licencovanou bankovní entitou, což sice v momentálním stavu znamená de facto pouze stávající banky, ale tato množina se velmi pravděpodobně v několika málo letech znatelně zvětší.

Poslední z trojice je pak AISP, neboli Poskytovatel informací o účtech (Account Information Service Provider), který bude mít možnost sledovat stavy účtů klienta - záměrně je zde použit plurál "účtů", jelikož v dnešní době můžeme mít přehled pouze o svých účtech v rámci jedné banky, resp. jednoho internetového bankovnictví. Všechny tři entity pak samozřejmě podléhají potřebné regulaci v rámci jejich domovských států.

XS2A se tedy bude vztahovat obecně a to dává šanci proniknout na místní trh novým službám, které se ve světě již vyskytují, jako jsou například aplikace monitoringu a řízení osobních financí Spendee (www.spendee.com), Mint (www.mint.com) nebo Yolt (www.yolt.com) nebo hlubší integrace PayPal (www.paypal.com). Koncoví uživatelé budou mít možnost se dívat na všechny své účty a pohyby na nich skrze jedno rozhraní a nebudou muset neustále přecházet mezi jednotlivými internetovými bankovnictvími. Toto samozřejmě neznamená, že by podobná aktivita měla být jen devizou nových hráčů na trhu, například již zmíněná Česká spořitelna se netají tím, že by obdobné služby chtěla poskytovat také. Dá se také očekávat, že mladší banky jako je AirBank či Equa bank na sebe nenechají dlouho čekat. Karetní společnosti tedy budou z části nahrazeny i novými prostředníky, kteří budou chtít vybudovat robustní platformy jako reakci na komoditizaci bankovních produktů.

K čemu se to dá ještě využít?

Očekávaným využitím bude prohloubení detailu profilu klienta v okamžiku, kdy bude poptávat nějakého nového poskytovatele finančních služeb, nejčastěji se pak bude jednat o scoring (hodnocení klienta) při sjednávání půjčky. Na jedné straně toto bude pro uživatele mnohem přívětivější cesta, jak předat potřebný podklad pro určení bonity (v porovnání s předáváním výpisů z účtu za posledních x měsíců), na straně druhé to bude i mnohem relevantnější zdroj informací právě pro poskytovatele této půjčky, jelikož bude mít zaručena pravdivá data za libovolně definovaný časový údaj. Toto je jedna z hrozeb, které budou banky vystaveny. Měly by reagovat retenčními procesy tak, aby jejich klienti neutíkali za (v některých případech jen zdánlivě) výhodnějšími nabídkami půjček konkurence. Je totiž zapotřebí si uvědomit, že i přesto, že tyto operace probíhají online, vždy potřebují explicitní souhlas uživatele s poskytnutím přístupů. A na tuto událost se dají nastavit spouštěče procesů, které mohou dopomoci udržet si daného klienta.

Další z možných cest je snaha ujmout se role AISP, kde se samozřejmě pole produktů či platforem začíná pomalu ale jistě plnit, nicméně je stále možné rozšiřovat portfolia služeb, které tyto platformy budou reálně nabízet. Stejně jako u výše uvedeného scénáře s přímým souhlasem o zpřístupnění účtu PISPu je možné obdobnou platformu vložit jako mezikrok, kdy AISP bude mít přehled nad všemi klientskými účty a PISP se bude dotazovat této platformy. V tomto případě by pak služba mohla poskytovat například syndikované  platby složené z více účtů (např. 10.000,- CZK z účtu u banky A + 15.000,- CZK z účtu u banky B), stejně tak jako možnost kombinovat tyto debetní platby s částečným spotřebitelským úvěrem (kdy si například k již poskládaným 25.000,- CZK z předchozího příkladu přidám ještě +15.000,- CZK z online sjednaného úvěru). Podobné platformy by pak mohly také figurovat jako online srovnávače finančních produktů.

Jak PSD2 uchopit jako příležitost? 

Závěrem je samozřejmě podstatné dodat, že všechna agenda spojená s PSD2 bude mít vliv na nárůst investic do IT, jelikož všechna výše uvedená rozhraní bude muset někdo spravovat a dále rozvíjet. Stejně tak přináší PSD2 ještě vyšší míru komoditizace do sféry finančních služeb, čili produkty jednotlivých poskytovatelů budou stále zaměnitelnější a bude složitější na nich realizovat potřebnou marži. Je tedy důležité se začít zamýšlet nad tím, jak budovat solidní platformy, které budou fungovat jako potřebný distribuční kanál a budou přinášet hodnotu klientovi ve formě pohodlí a úspor (jako například dělá Uber).

Platformizace však bude téma, ke kterému se dostaneme až v dalších dílech našeho seriálu. Příště se zase vrátíme blíže ke komunikaci se zákazníkem a pohovoříme o problematice personalizace a to nejen z toho pohledu co nabízí, ale co také vyžaduje po samotné firmě, aby personalizace dávala smysl v kontextu dnešní doby.

Ohodnoťte článek

PSD2 - otvírání dveří pro nové finanční služby

Související články

Vyhledávání na blogu

Webová integrace

Webová integrace jako nová oblast pro business „velkých" webových agentur.

o webové integraci

Profily blogujících