Navrhujeme pro mobilní použití, ne pro mobilní zařízení!

Je pro rozhodnutí o tom jak budovat mobilní kanál opravdu důležité řešit zařízení, platformy a rozlišení? Důležitější je zamyslet se nad tím jak, odkud a v jakých situacích je uživatelé používají, tedy nad kontextem použití.

Když řešíme návrh mobilního webu či nativní aplikace, často si jako kritérium bereme mobilní zařízení a jeho vlastnosti. Jaká zařízení s jakými platformami budou naši online aplikaci otevírat, jaká mají rozlišení či zda už nyní náš web z mobilů navštěvují? Pro rozhodnutí zda a jak budovat specifický mobilní kanál ale nejsou důležitá koncová zařízení – důležitý je způsob využití našeho obsahu či služby, tj. existence takzvaného mobilního kontextu.

Při návrhu se tedy ptejme v jaké situaci, z jakého místa, jak rychle jak připraveni uživatelé přistupují na vaši službu. Lidé disponují běžně více než jedním zařízením a dle situace si volí to pro ně preferované, ne naopak (a pokud bych během deseti minut v čekárně na autobus náhodou rozbalil své stolní PC, stejně se nebudu chovat stejně, jako v práci!).

S klienty debatujeme běžně tři základní scénáře použití:

	HOME (work / desktop)
Uživatel je ve standardním prostředí; řeší předem plánované úkoly, má na ně vymezen čas. Nejedná impulsivně. Má kvalitní připojení, dostatek energie, rychlý net a pracovní komfort.

	Mobilní kontext nepravidelné použití
„Right here, right now“ Impulsivní potřeba + omezený čas na danou aktivitu. Specifické místo + možnost geolokace. Omezený komfort, rychlost připojení, omezená energie a tedy i čas. Často jednorázové použití, startovač pozdějších aktivit/konverze.

	Mobilní kontext pravidelné / opakované použití
Podobné charakteristiky jako bod výše, ale více plánovaná a opakovaná aktivita. Uživatel průběžně mění a optimalizuje svoje chování a využití služby. Více specializované, ale častější užití.

Scénáře se dají pojmenovat a dále třídit různě. Téma mobilních kontextů není koneckonců nic nového. Na Internetu najdete spoustu zajímavých článků na toto téma.

Například Google třídí hlavní tři druhy mobilního chování takto:

• Repetitive Now (lidé, kteří používají mobil na to, aby byli stále ve styku s aktuálním děním a informacemi, které se rychle mění – jako burzovní výsledky, sportovní výsledky, facebook feed apod.)
• Bored Now (lidé, kteří se pomocí mobilního zařízení chtějí dočasně zabavit)
• Urgent Now (lidé, kteří potřebují jednorázově, teď a tady něco vyřešit)

Není tedy podstatné, jak si scénáře v rámci mobilního kontextu použití pojmenujete a roztřídíte. Důležité je se nad tím zamyslet ještě předtím, než začnete designovat samotný web či mobilní aplikaci. Ptejte se, ve kterém scénáři užití jsou důležité ty které funkce, informace a obsahy. A ve kterém jsou naopak zcela zbytečné a jen budou překážet?

Obecně lze říci, že čím více se obsahy a funkce pro jednotlivé scénáře a kontexty liší, tím větší důvod máte realizovat samostatný mobilní web či mobilní aplikaci (v některých případech dokonce více než jedno řešení pro mobily).

Teprve po tomto rozhodnutí se vraťte k podpoře zařízení a rozlišení jejich displejů. Technikami jako RWD obsloužíte různé obrazovky a přizpůsobíte jim obsah - pokud ale potřebujete pro mobilní kontext jen část funkcí hlavního webu, tři zcela specifické jen pro mobil a jinou navigační strukturu, tak už to responsivním designem „neutáhnete“ (nebo jen velmi neefektivně).

Ještě bych zdůraznil jeden z výše uvedených atributů a to je „opakovanost použití“. Ta též výrazně odlišuje způsob chování uživatele k webu či aplikaci. Uživatel je u opakovaného použití (protože řeší opakovanou a pravidelnou potřebu) mnohem lépe připraven, mnohem lépe aplikaci zná a optimalizuje své chování. Tyto případy často více nahrávají realizaci nativních mobilních aplikací, kde to uživatel prostě chce mít „nainstalováno“ (banky, jízdní řády, mapy). Naopak pro různé jednorázové použití bývá efektivnější a dostačující web based (HTML5) verze (pokud dostanu impulzivní zájem zjistit, kolik stojí u dané CK cesta kolem světa, nezačnu asi hned hledat a stahovat jejich aplikaci). U větších firem s pestřejším portfoliem služeb a funkcí pak má často smysl budovat jak mobilní web, tak nativní aplikaci – každé ovšem jinak, s jiným UX, jinou sadou funkcí a specificky pro daný kontext!